evoluce,příroda a osud

Jak to při velkém třesku příroda s evolucí roztáčely a pořádaly vývojové mejdany tak i mě se při štěpení atomů buněk s chromozony vytvořily tvrdé útvary ze skloviny,zuboviny,dřeně a cementu,které vzdělaný sapiens nazval zuby.Kam se ale hrabe evoluce s přírodou na osud,který nechtěl,abych si svojich útvaru užívala jako každý normální sapiens a tak se zasloužil o moji útvarovou lapalii říznutou trapasem mojeho života. 
Všechno to začalo už hodně dávno,jak sem byla eště děvucha v rozpuku a jak náš tenkrát eště stínový zeťák do mě hučel a hučel,že pod oknama bych měla zrušit záhonky,že by se tam dobře vyjímaly skalky a jako svazák,aktivista nabídnul pomoc při jejich budování,připravili sme terén a o víkendu sme naskákali do naší sardinky a vyrazili k místní řece na kameny bo bez nich by skalka nebyla skalka,tenkrát 
náš stínový zeťák už zocelený hlidacíma manevrama svojich švagru,našich pošuku  přišel s bombovým nápadem vzít sebou naše dva dvou a tříleté tenkrát batolata jeho švagry bo prý při hlidacích manevrach furt s vuzkem s nima posedává v knajpě tak ať  si prý švagři tež užijou i jiné dobrodružství,se ukázalo že to bylo dobrodružství s fatálním koncem pro moje zuby i když ze začátku to vypadalo jako rodinná idylka
my dospěláci sme z řeky tahali žulvany a diskutovali či ten nebo onen žulvan je vhodný či nevhodný,pošuci si ze břehu házeli kamínky do vody,jak sem si všimla tříletého jak v pazuře drží žulvan,placák solidní velikosti a chystá se ho katapultovat do vody,kde ve směru letu žulvanu stál dvouletý v hlavě mi blýsklo jak ho trefí ho přizabije a rychlostí blesku sem vystartovala,podařilo se,mladší byl zachráněný,balvan se zastavil o moji čelist,trefená balvanem s hubou od krve se kulám po zemi, před očima se mi rojily hvězdičky a přísahala bych,že sem mezi nima zahlídla i nebeskou bránu a svatého Petra na obláčku,
zpočátku se zdálo,že kromě naštípnuté lícní kosti bude všechno v okeju,omyl časem se moje potrefené utvary začaly drolit a kymácet na všechny strany,zánět střídal zánět,antibiotika patřily k moji každodenní potravě,až do doby jak mě můj zubní medicinmen  postavil před hotovou věc a praví bohužel nedá se nic dělat nemůžeme riskovat okostnici,útvary nahoře všechny do jednoho musí ven,smířit se s tím,že moje do teďka perličky na které sem byla hrdá musí opustit svoji domovinu moji hubu a nahradit je mají jakési atrapy mi chvíli trvalo,no,ale že můj zubní medicinmen není jenom tak někdo je to pan zubař mi zhotovil  útvary kvalitní,že žádný výzkumný ustav ani obchodník na mě nezarobí ani floka bo lepidla ani skleničky není potřeba,drží jak vlastní.
Čas neúprosně běží,stínový zeťák už patnáct roku není stínový z batolat vyrostli pošuci mládežnici co spolu ze svojim švagrem svorně při rybolovu i celý víkend tlemí do vody a i já sem se naučila žít ze svojima atrapama,před pár rokama,jako každý rok se blížily vánoce a ja sem jako tradičně roztáčela pečící mejdany,kdy se mi pečení medových perníčku díky moji nenažranosti stalo osudným,jak to tak pěkně vonělo sem podlehla svodům i když dobře vím o svoji alergii sem nenažraně uždibovala a uždibovala,večer alergie o sobě dala vědět a zaútočila,moje huba se pomalu začal nafukovat jak balon,moje náhradní útvary díky napuchlé hubě začaly nepřiměřeně tlačit,hlava mi třeštila a tak sem útvary z huby vypáčila,pozřela dvě tablety protialergického zobání,náhradní útvary sem svírala v ruce,přemohla mě únava a ja sem neprozřetelně vytuhla na gauču,
probrala sem se v pět hodin ráno,první moje myšlenka byla na moje útvary,šmátrám po kapsách po stole,útvary nikde,vletím do ložnice,třepu s drahoušem a pravím mu kaj mám zuby,rozčepýřený drahouš hned do mě kaj sem si tak po ránu čeho šlehla bo o zubách nic neví,letím do podkroví a nepříčetně štěkám na pošuky,jako vtip to bylo dobré,ale okamžitě mi je vraťte,pošuci rozespalí na mě civěli jak na totálního debila,samozřejmě,štěkám nikdo nic ale kaj sou moje zuby z podkroví sem střapatá jak divoženka a vytočená jak tornádo zamířila do kuchyně,
málem mě kleplo už ve dveřach,krve by se mě nedořezal,pod stolem seděl náš chlupatý čtyřnohý drahoušek pes Čenda a dožvýkával moje útvary,řvu na něho fuj hajzle vyplivni to a snažila se mu z tlamy vyrvat aspoň jeden drobek mojich útvaru,spolu ze psem sedím pod stolem a z očí do očí mu pravím ty nenažraná bestie co ty si za hajzla ty zloděju co ja sem ti zrobila,hýčkám tě,podstrojuju, 
Čenda na mě připitoměle čuměl s výrazem no no no ty teho naděláš,netrhlo mu ani žilou a odešel dospávat,vyla sem jak pes baskervilský,seděla pod stolem a ronila krokodýlí slzy,bez útvaru sem si připadala jak nahý v trní.

Drahouš obětoval jednu dovolenku a hned po ránu sem jela směr zubař a celou cestu sem vymýšlela co ja temu dochtorovi povím,nic mě nenapadlo v čekárně ani noha,klepu na ordinaci,otevřela sestřička a praví do nového roku neordinujeme,pan dochtor šel na injekci chytly ho záda má heksnšus,tato zvěst byla pro mě horší jak morová rána,ze šokující zvěsti se mi udělalo mdlo a zatmělo se mi před očima,rozbrečela sem se jak malé děcko jak mu od huby vemou čokoládu,sestřička mě pozvala dál a nabídla sklenku vody a vyslechla si co mě potkalo,držela se statečně,jenom se nenápadně uculovala
po chvilce klika cvakla dveře letí ve dveřach osoba viditelně zdecimovaná heksnšusem,jak viděl uculenou sestřičku a mě ubrečenou a usnoplanou hned prý co se stalo,začala sem perníčkama,moji nenažraností a alergii,zubní medicinmen i když evidentně trpěl,trpělivě poslouchal až do chvíle jak sem mu sdělila že jeho umělecké útvarové dílo skončilo v tlamě našeho psa,pro jistotu se připtal co že,pravím jo pes mi zežral zuby,zubní medicinmen se začal řechtat jak kůň,pobíhal po ordinaci,lámal se v křížu a řechtal se a řechtal, čím víc se on řechtal tím víc sem si připadala jak větší a eště větší debil a ronila víc a víc krokodýlích slz,naráz asi pět vteřin ticho,špendlík by bylo slyšet spadnout,medicinmen volá na sestřičku,sestři zaordinujeme si málem sem si ukáp a heksnuš je pryč,kajsik odběhnul,přinesl jakousi skleničku čehosik a praví mi kopněte to do sebe,nevím co to bylo za driják,ale pěkně to se mnou zatřepalo pak se mi omluvil poděkoval za vyléčení pro jistotu dochodil na injekce a fungl nové útvary sem do vánoc měla v hubě.Osudný žulvan dodneska zdobí naši skalku 
a před úchylnýma choutkama našeho psa se mám na pozoru.

6 komentářů:

  1. Ach, to jsem se zase nasmála. Jo jo, jsi-li člověče postižen, ....:-D Babčo, představa, jak sedíš zoufalá pod stolem a škemráš, aby Čenda vrátil chrup, ta mě tedy dostala!:-D:-D

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní17.1.11

    No teda kdyz jsem to zacala cist tak si rikam chudak neco takoveho se stat musi byt hrozne a asi opravdu bylo ale jak ctu dal tak se zacinam usmivat a na konec se uplne chechtam ty umis z vazne situace napsat komicky pribeh.Zase jsi me krasne pobavila.Ella

    OdpovědětVymazat
  3. babčo drsný ale fakt dobrý vy jste prostě umělec

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní21.1.11

    Maruš-Fukčarinka-babuš když nemohu spát,na Tvém blogu je o zábavu postaráno.To by chtělo vydat knižně.Kdo má rád humor tož to by si počet.

    OdpovědětVymazat
  5. Milá babčo, konečně mám čas a dostávám se k pročítání Vašeho blogu.A koukám že jsem začal a mám dost.Vaše "neštěstí" jste popsala takovým způsobem, že jsem se při jeho čtení choval asi jako ten Váš doktor.Prostě skvělý humor a ještě ve Vašem nářečí.Přeji hezký večer a s dovolením tu nejsem naposled.

    OdpovědětVymazat
  6. Tedy babčo,na tvůj blog si musím udělat vždy čas a mít klid a pokaždé se mi to vyplatí!Chlámu se tu a nedaří se mi přestat :-).

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/