Květen měsíc lásky nosí sebou tradici co doporučuje,že by nám krásnějším a slabším polovičkám lidstva polidštění samci měli dát hubana první den měsíce lásky pod rozkvetlou třešní,ale kde ju sehnat jak počasí se zbláznilo a v okolí už kvetení mají všechny zasebou tak hubana sem dostala pod plísní kvetoucím třešňovým kompotem s pochybným datem spotřeby bo můj drahouš je vynalézavý a je vidět že mu na mně fakt záleží bo ten kompot musel hledat hodně dlouho a vzorně u teho vygruntoval špajz a když mně pak z lásky za odměnu celý týden tituloval bordelářko sem se dožrala zašla do jeho přechodného bydliště do garáže a hezky podle mojich představ sem přerovnala jeho plechovečky a škatulata a byli sme si kvit.
Měsíc lásky se překulil do letního měsíce června a jeden červnový víkend přifařil pošukův kamarád s pytlíkem třešní,pošuci nebyli doma a tak sem bojovala s myšlenkou zežrat -nezežrat,vyhrálo zežrat jak pošuci dorazili domů mě kupa pecek bez třešní pasovala na nenažranou krkavčí matku,
drahouš,aby zachránil moji reputaci se tichým duchem vypařil a ku večeru se zjevil s plným kiblem třešní a tak se pošuci tež nažrali až jim břicha praskaly a i na zavaření eště zbylo.
Druhý den se drahouš zas kajsik vytratil a tak v nevědomosti si válím pozadí na houpačce,přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta jak v tom se drahouš objevil a s tajemným výrazem mi praví starko cosi sem ti přivezl budeš čumět,
čuměla sem bo se na mě tlemili dva kible plné třešní,pokoušela se o mě mrtvica,spráskla sem ruce a řvu děcka tata se vám zbláznil,druhý den sem uspořádala třešňový mejdan a celý den ztrávila v třešňové společnosti,večer dobitá jak Berlin lapnu zadkem na houpačku že spočnu a nasaju závan večerního letního vzdoušku.Moje drahá polovička nabuzený třešňovým mámením mě málem připravil o život bo večer se před dveřama na mě tlumily další dva kible třešní,štěkala sem jak zuřivý pes,uspořádala druhý třešňový mejdan,kible sem pro jistotu zamkla do komory a drahoušovi pohrozila eště jedna kulička třešněa deš z domu.Tak ten rok se v našem špajzu naparovalo asi 200 sklenic zavařených třešní.
No tak tohle jsem znávala, Pepíno mi nosíval košíky střešní a zavařovala jsem je. Nejvíc ale bylo meruněk, to většinou přistály dvě přepravky. Jednou jsem tu první zpracovala a na druhou v autě zapomněla. Naštěstí z nich byla po objevení výborná marmeláda. Teď už jsem sama a čerpám z nedojedených zavařeninv dubové "skladové skříni :-))
OdpovědětVymazat