citroni

Milý deníčku,doufám,že ode mě nečekáš jakousi převratnou myšlenku bo dobře víš,že ja mám myšlení
zakázané bo na myšlení mám svojeho drahouša,včera sem jako každé pondělí byla v naši samošce doplnit proviant a i přes drahoušův zákaz sem si pomyslela že mě klepne bo to momentální počasí lehce pošimrává můj nepřizpůsobivý termoregulační systém a pochroumanou imunitu a zas chodím a kýchám,smrkám a tak sem se zaberlila do oddělení ovoce a zeleniny,že posílím systém i imunitu citronami,

stojím jak opařená,eště sem si citronu ani nelízla ale ksycht se mi zkřivil jak bych právě zežrala citron i ze šlupkou bo na mě tlemila cenovka na které bylo načmarané 70 kč u pultu stála děvucha prodavačka ji pravím to je fakt či si robíte srandu,ona na to no to víte Afrika je daleko,vedle citronu se válely banány za 30 kč tak ji pravím

klaustro i fobie

Můj milý deníčku píšu jako hrom, úder raz za hodinu bo moja pazura zas zdřevěněla a nepohne se a nepohne,pravím si děvucho za včasu pokud eště kousek hmatu v pazuře čuješ musíš zajít obšťastnit návštěvou svoji dochtorku co je přes to neuro než úplně chcípne,myslím ta pazura,pravím drahoušovi nalešti káru pojedeme na výlet,drahouš na to nevím kaj pojedeš ty ale ja sem objednaný v servisu bo kára je rozharatana potřebuje seřídit,pravím fajně pojede nás víc nebudeme se bát vlka nic,cestou hučím do drahouša horem dolem,prosím,vyhrožuju že musí jít se mnou bo mám maličký technický problém,

dochtorka si svoje neuro království zřídila v jedenáctým patře věžáku a tu vzdálenost je třeba absolvovat výtahem ze kterého mi naskakuje husí skura,drahouš na to,prý nebuď měká buď na sebe trošku tvrdší,dodal šak ty si poradíš a před věžákem mě vykopnul z auta a s klidem angličana se odfařil do teho servisu,doplužím se do budovy kde se na mě posměšně tlemila ta vytahová noční můra a hned do mě bojíš se co tak si nastup jedeme,pravím ji ne ne šmejdko mě nepřemluvíš ja sama nepojedu,stepuju před obludou asi půl hodiny no co ti budu mluvit můj deníčku víš že sama bych do teho zařízení nevlezla ani za zlaté prase.Naštěstí klika cvakla dveře letí 

vypnute cenzory

Můj milý deníčku bez mojeho drahouša bych už asi dávno splesnivěla a že sme si slíbili v dobrém i zlém ho mám ráda i když je jak jablečné víno tež z něho bolí hlava,můj drahouš jak mi od podzimu furt kajsik po konzilijach vozil pozadí v jeho milované japonske drožce,baterka v japončíkovi dostala pěkně zabrat a tak japončík začal stávkovat,startoval tak po půlhodině,raz sem vymrzla jak psí hovno bo nenastartoval vůbec a čekala sem hodinu až mě na parkovišti vyzvedne dospělák a odklidí mě domů ve svoji modré metle,jak sem se tenkrát rozmrazila pravím drahoušovi rozpárej stružok a vyvič pro novou baterku bo na pět roků starou vyždímačku může jezdit jedině uchyl, 

dobíjel a jezdil od čerta ku ďáblu prý kaj je levnější,celý týden bzzmbzzzm seděl i půl hodiny a bzzmbzzzm,vytáčel baterku i mě na entou a tak jak mě raz vezl na konzilium sme cestou potkali motokonzum mu pravím cosik ve smyslu že ma zastavit a valit tu do teho elmontu pro tu baterku bo si cosik zrobím,zrobim si kij umlátím ho a zahrabu pod uhlí,chvilku se ošíval,prý že by se podíval eště někde jinde tak sem procedila mezi protezou cosik ve smyslu,že  buď kupi ichned bo se tu jak grinpis přivážu ku zabradlí a budu protestovat tak pro klid v rodině kupil.

samo a ti druzí

Už od doby jak zblbnutí mládím sme s drahoušem do teho praštili a zasňatkovali se koupili jak můj drahouš praví chýšu jedovou sem si vždycky pravila jak je dobře být si na svojim chlebě ve svojim hnízdě,jak si tak spokojeně ten svůj chleba v tym našim hnízdě ohryzaváme,sem časem zjistila,že se nám v tym našim hnízdě začaly pohybovat jakési tajemné individua "já ne" "já nevím" a "to samo"sou to také malé potvory co ztrácejí,půjčujou nebo berou a přemísťujou různé věci a pak je nevrací,umí se zneviditelnit a sou všude,ale nikdy sem je nezahlídla,budou to jakési ty mimikry co se umí dobře maskovat bo do doby než přišli na svět naši potomci sem je nevnímala a tak ani nevím přesné datum kdy se u nás zabydlely ale mám pocit,že jak sme chýšu jedovou kupovali,už tam byli a nám to zatajili,,individua ,,ja ne,,a ,,ja nevim,,budou asi siamské dvojčata bo jeden bez druhého nedají ani ránu,časem sem si na jejich přítomnost i zvykla a přestala je řešit bo jak na ně huknu občas vyměknou a věc nepozorovaně vrátí tam kde byla,nejhorší z trojice neviditelných individuí co mě dokáže rozpálit do běla je hajzl "to samo" bo po tom co "já nevím,nebo já ne,,šmejd "samo" jak byly děcka malé jim rozbíjel hračky a trhal oblečení,